Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
2. září 1937 (85 let)
Osobnost českého sklářského výtvarníka, sochaře, malíře a grafika Bohumila Eliáše (* 2. září 1937 v Nasobůrkách) se významně zapsala do českého i světového kontextu ateliérového skla 20. století.
V letech 1954–1957 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a 1957–1963 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (ateliér prof. J Kaplického). Pokládal se za malíře, ale škola kladla důraz na formování autorské osobnosti ve všech oblastech výtvarného umění. Eliáš dosáhl v malbě svého osobitého výrazu expresivně laděnou malbou s náznaky magického surrealismu. Tématem mu byla lidské existence, později přetavená do jeho skleněných plastik. Zpočátku se věnoval výtvarným dílům určeným pro architekturu. Mezi jeho první realizace patří skleněná okna pro kostel Panny Marie v Dobříši. Tvořil plastiky a objekty pro sakrální prostory, skleněné stěny pro různé budovy. Souběžně tvořil v oblasti malby a grafiky. Jeho tvorba přispěla k rehabilitaci malovaného skla. Výrazným dílem byla koncepce „suché“ fontány pro Československý pavilon na EXPu 67 v Montrealu. Od 90. let se začal zabývat i sochami ve formě bronzových a žulových plastik. Dílo Bohumila Eliáše je zastoupeno nejen v našich sbírkách, ale i v evropských a světových galeriích a museích. Autorova více než čtyřicetiletá plodná umělecká dráha se uzavřela 21. 5. 2005 v Praze. Vychoval si však svého nástupce v podobě syna Bohumila.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons; https://cs.isabart.org
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2024 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
